V plánech jsme měli narýsován výlet do Tater, ale týdenní fronta s velkým množstvím srážek a ochlazením nám udělaly před prvním zářijovým víkendem velkou čáru před rozpočet. V Tatrách ležela od 1.500 m sněhová pokrývka od půl metru až do metru a půl v závějích ve vyšších polohách a stěny byly opláceny sněhem. Ještě před odjezdem jsem mluvil s chlapíkem z Horské služby a na letní lezení podmínky jednoznačně nebyly. Plán bylo nutné nakreslit znovu.

Jako alternativu jsme zvažovali písky, ale do těch napršelo tak, že bychom ztěží nějaký suchý nalezli, Tomovi se na Peilstein příliš nechtělo, a tak jsme ve finále realizovali plán Höllental. Návrat do Höllentalu. Jezdil jsem tam s Brňáky za studií v Brně a ta údolí má prostě své kouzlo, skvělé vápno a výborné zázemí v podobě kempu v Kaiserbrunnu. Předpověď počasí vypadala náramně.

Tomáš ve Woachtelkante 5

Vyrazili jsme v sobotu odpoledne a po nevýznamném bloudění, věděl jsem, že je to sjezd na Semmering, jen jsme se přehnali kolem něj dál, jsme dorazili za hustého deště do údolí. Stan zůstal doma, pod korunami stromů se o suchu taky nedalo bavit, a proto jsme šli hledat azyl na chatu Weichtelhaus. Za děvět Euro to nebylo vůbec zlé, jen kdyby ovšem měli místo! Chata byla přeplněná a po usmíření se se žaludkem dobrou večeří (kopec čočky se slaninou a obrovský knedlík panečku za 6 Euro!) a zakoupení průvodce (28 E) jsme jeli zpět do Kaiserbrunnu najít tu správnou střechu. Našli jsme ji nahoře u muzea. V noci bylo celkem chladno. A ještě jsem musel za noc poslouchat sousedovo opakované dofukování nafukovačky z Tesca! Vačky a karimatky nebrat!

Parádní linie Woachtelkante 5

Ráno jsme se probrali do polojasné oblohy, která byla dobrým znamením. Toma jsem musel ze spacáku trochu povykapat, aby se začalo něco dít a my se vůbec k nějakému lezení dostali. Od chataře Manfréda jsme dostali dva tipy na cesty k rozlezení. Woachtelkante 5, 120 m, dvě hvězdičky, Gaisbauerwand a Wachthüttelnord 5, 110 m, velká hvězdička, Wachthüttelturm. Vybral jsem tu první, protože jsem ji už měl předem vyhlídnutou z Bergsteigen.at. Přístup byl krátký, orientačně snadný. Hrana budila respekt. Tom pořadně nevěděl, co má říct. Naposledy lezl před mnoha a mnoha lety ledy a mixy v Chamonix a za parťáka měl mne, nikoliv Babanova. Moje poslední lezení se datuje někdy před dvěmi měsíci. Podobně byl Tom obeznámen pouze s francouzskou horskou klasifikací a UIAA klasifikace byla pro něj nic neříkající čísla. Tak jsem mu vysvětlil, že by to měla být lehká cesta, jen my jsme bačkory. Začal jsem ukrajovat metr po metru dobře jištěné cesty a pomalu opětovně nabíral pocit jistoty na skále a užíval si lezení. Mám teorii, že pokud člověk někdy trochu lezl, obtížnost do čísla pět, pět plus eventuálně i šest jde zvládnout po nějakém tom rozlezení. V hlavě to prostě zůstane. Někde to tam prostě je! Samozřejmě záleží na možnostech jištění a tvrdosti stupnosti. Trojka v rozlámaném terénu může být daleko horší jak krásně oborhákovaná šestka, to je celkem jasné! Cesta to byla parádní, hrany, kouty, plotny a po přelezení klíčové délky jsem i uvěřil, že ji dolezeme. Sestup pěší. Bylo chuť na další cestu, ale parťákovi se již nechtělo, že i zítra je den. Povečeřeli jsme u kašny v Kaiserbrunnu, protože ve vyprázdněném kempu byl strašný smrad ze septiku. Ani moje rýma nedokázala přebít tento smrad. Po odhlasování jsme se opětovně vydali naši hlavu složit na chatu. Manfréd byl na odchodu, a že se klidně můžeme složit do "lageru" a s penězi si nemáme dělat starost. Naložil psa a odjel. Na rozdíl od víkendu chata zela prázdnotou. Honza Laštůvka s klienty z CK Alpina byl již taky pryč. Každý si vzal vlastní kóji a po krátkém meditování na průvodcem jsem usnul.

Tom v kombinaci cest Nix für Suderer 6/Gaisbauer-Jug Weg 5, celkově 5+ v jedné z posledních délek

Další ráno jsme nebyli o moc rychlejší. Cíl jsem vybral zajímavější a hodnotnější. Nix für Suderer 6/Gaisbauer-Jug Weg 5, celkově 5+, velká hvězdička/dvě hvězdičky, 180 m, Vordere Klobenwand - pravá strana ve Velkém Höllentalu. Už slušná stěna. Znal jsem ji z předchozích návštěv a v plánu bylo následovat parádně oborhákovanou první linii a před šestkovou spárou, na kterou jsem si nyní netroufal, utéci do nižších čísel. Plán se vydařil do puntíku. Nástup jsme našli, skvěle jsme si zalezli ve vyhřátých plotnách, pocit z lezení už byl daleko lepší. Tom byl nadšený. I skalní lezení při srovnání s ledy stojí za to, jak dodal. Z vrcholu jsem koukal do nasvícené stěny Blechmaueru a spřádal plány k návratu i tam! Lezení není o číslech. Je důležité mít fajn parťáka a umět si cestu bezpečně užít. Opakování šestkové linie ve stěně naproti mi neuteče.

Schneeberg 2.076 m s prvním letošním sněhem. Slušná skialpovačka nově za 4 hodiny ze severu

Pohodový výlet jsme se rozhodli ukončit, protože nás čekaly neočekávaně úterní povinnosti. Obchvat kolem Vídně je parádní, jen při cestě domů je to Brno nějak divně značeno... Tak pozor! S2!

Tomáš Obtulovič a Tomáš Jedlička